Když jsem přišla na začátku, připadal mi můj život takový rozsypaný. Neuměla jsem se ničeho zachytit. A nedávno jsem někomu řekla, že miluju život. A došlo mi, že já jsem ta láska. A to nevymyslíš. A miluju všechny podoby života. Nejen ty, které jsou pro mě příjemné a pěkné. Všechny je dokážu milovat. A to je pro mě to nejvíc, co jsem tu poznala a čemu jsem se dokázala otevřít. Protože jsem si myslela, že jsem otevřená možnostem, ale byla jsem otevřená z toho maličkého. Teď jsem si všimla, že sice přeskakuju mezi tím malým a velkým a uvědomuju si to, ale tohle je ještě něco jinačího. Říkám životu ANO. Děkuju téhle skupině, že jsem si na to mohla přijít. Je to pro mě to největší čisté, co jsem uviděla. A je to díky tomu, že o tom můžu mluvit. Že jsem to mohla říct, všimnout si toho, procítit to. Za to děkuji 😊


Za mě, co vidím, je otevřenost. Když to srovnám s tím, co bylo před těmi pár měsíci, když jsme začali, myslela jsem si, že už jsem otevřená dost. Ale tohle je ještě něco jiného. To, co jsem uviděla, je bezrozměrnost. Má to jinou hloubku, jinou šířku, ten prostor je mnohem větší. A to, co mi to znovu ukázalo, že to je nekonečně rozšiřitelné. A to, co vidím teď, není konečná. Což jsem si předtím myslela. Fascinuje mě ta bezrozměrnost a nekonečnost toho objevování. A víc ty slova by nepojaly to, co to skutečně obsahovalo. Ohromnou vděčnost, opravdu jsem moc vděčná, že jsem mohla být s vámi. Já jsem dřív moc nemluvila. Nevím, jestli to bylo studem. A nevím, jestli je to tou skupinou, že je tam jiný pocit. Ale zkusím si všímat, jestli to není otevřenost už pro cokoliv s čím se potkávám a budu potkávat 😊


Mně docházejí slova. Jak v poslední době často. Byla to jedna z nejlepších věcí, které se udály. Protože ta svoboda, kterou vnímám ve svém životě, sám se sebou, ve všem, je pro mě nepopsatelná. Nepřestává mě fascinovat ta proměnlivost a jak se dějeme s těmi změnami. Mluvím o naslouchání a je to totéž, jako bych mluvil o tom, kdo jsme. I to slovo zázrak je malé. Tak kouzelné a čarovné mi to přijde. Děkuji všem.

Vnímám se jako lidská bytost, která vyměňuje role, ale už jim nedávám takovou důležitost. Tím, jak se prohlubuje porozumění a naslouchání, u mě je to hlavně naslouchání sobě, které jsem dřív odmítala a jakoby odháněla od sebe. A s tím přichází naslouchání druhým mnohem snáz. A děkuju za to, že jste mi to každý týden připomněli, protože mám tendence zapomínat. A díky tomu kontaktu s vámi jsem v tom pořád a to je boží. Uvidím, kam ještě mě to povede, ale vnímám spoustu věcí jinak, a je to lepší. Jsou dny, kdy jsem zamotaná, ale vím, co se děje a nedělám z toho tragédii. A to je taky boží. V létě jsem se fest zamilovala do života a trvá to. A uměla jsem i spadnout, ale už to nejsou tak velikánský sinusoidy, už dost často vnímám ten klid. 


To, že jsem vůbec měla tu možnost být s vámi, mi vlastně dává neskutečný smysl v životě. Ani bych si to nedokázala vymyslet, že něco takového bude možné. Pro mě je fascinující každý den. Už se tolik nevracím do minulosti, všechno, co s vámi zažívám s touhle skupinou, mě drží v přítomnosti. A za ten prostor jsem neskutečně vděčná. Nedokázala jsem si představit, že nějaké porozumění by mě dokázalo zbavit něčeho, co už je na fyzické úrovni. Každý ten rozhovor vedu jiným způsobem než před lety. A energii, která jde ze mě, vnímá i ten druhý člověk a vnímá, že je všechno v pořádku. Je tam absence těch drobných nedorozumění. A asi se to bude ještě objevovat, ale já už konečně vím, že mám možnost si toho všimnout. Ta důvěra v život je neskutečná. Vím, že můžu s tou důvěrou žít a že to je něco, co je tu neustále. Děkuju a děkuju

Už dávno mám svou větu, že život je bezva. A je 😊Každá nemoc vlastně nám ukazuje, že něco není, jak by mělo být. Život nás vlastně vede. Naučil jsem nemoc a vůbec všechno, co se děje, jsem se naučil přijímat. Je to ohromná svoboda. Ten systém je tak dokonalý, že člověk je k němu pokorný a vděčný. Ať je to chřipka nebo angína, nebo ta moje rakovina, vždycky nám ta nemoc ukazuje, že bychom mohli něco změnit. A dneska mi došlo, že to štěstí jsem já. A ne jenom já, že to jsme my všichni. Jsem šťastný, že jsem tady s vámi mohl být, bylo to krásné a těším se na příští. Život je bezva a musíme si ho užívat v každý okamžik se vším všudy ať se nám to zdá hezký nebo ošklivý, prostě všechno.